Rumunsko 2020 - vandr do pohoří Vrancea, Bodoc, Ciuc, Haşmaş a Giurgieu
Do Rumunska se vydáváme tentokrát autem
Nová pěkná dálnice někde pod Aradem, je vidět že nadjezdy jsou z prefabrikátů.
K cestě do hor připraven !
Začínáme pohořím Vrancea (čti Vranča), v divokém údolí říčky Tişiţa. T.č. přísná rezervace se vstupným a návštěvníma hodinama. Naštěstí v boudě v osm večer nikdo nebyl, tak jsme do hor pronikli bez problémů.
Šutry byly ošlemený a děsně klouzavý
Takhle je to to správný Rumunsko. Poslední 1/3 výstupu jsme si nesli i vodu.
Zdravíme Indiána !
Pralesy na hřebeni
Údolí velké Tišice, vpravo od skalnatého hřebínku jsme spali...
Cvičení v ovládání zbraně
Nejsme tady sami...
Nejvyšší horu Vrancei - Goru (1784 m) pokrývá tmavá kleč
Zabloudili jsme a chytla nás bouřka. Páchám focul mare, aby nám ho déšť neulil, než uvaříme muchomůrky co nasbírala Iva
Značku jsme našli až druhej den
Vysokohorská orchidej
Díky tomu, že Lakauci je druhá nejvyšší hora (1777 m), dělají se panoramata, pokud přecházející studená fronta dovolí. Přišli jsme po hřebenech vlevo.
Vršek, vlevo pohoří Penteleu, vpravo vzadu Siriu.
Zoom na Siriu, tam jsem šmatlal před 11 lety, viz album:

https://visnakovo.rajce.idnes.cz/Putovani_rumunskymi_Karpaty_v_roce_2009/
Zajímavý. Solární panýlek pohání led svíčku vevnitř. Celý je to z betonu.
Stádo zatoulaných krav. Nikde poblíž nebyla salaš...
Vypadá to, že kůrovec kůru kouše i tady...
Zase ucaprtaní
Zahánění oveček do noční ohrady
Málem mě sežrali...
Krmení pekelných psů.

Pochodil jsem špatně. Není tady bača, jsou to všichni jenom ciobani a ani sýr ani mlíko mě neprodaj. Dostal jsem aspoň hrnek mlíka a dvě skývy chleba, když už čekal skoro dvě hodiny.
Ráno si ciobani (čti čobani) přišli popovídat.
Pokračujem na sever
Quest: slož si svůj rozcestník, co chybí domysli...
Salaš z dálky
Další quest, kudy jít ? Připojuje se snačka, co není v mapě...
Panoráma Vrancei na rozloučenou, než zapadneme do lesa a slezeme na sedlo.
Pohled na severozápadní stranu od Vrancei, jenom hádám co by to mohlo být za hory. Asi je tam Harghita, možná Ciuc, možná Nemira.

Celkem jsme po Vrancei napajdali 71,89 km; 2964 m převýšení nahoru a 2364 m dolů.
Družba se včelařem Ištvánem. Proběhla vzájemná ochutnávka chlastů (já ne, řídil jsem), ochutnávka  a nákup medu. Ištván vysoce ocenil mou znalost maďarštiny, která se sestává z kösönöm, jónapot, piroštraktor, fekete kuťá, vöndöglö a vizsont látašrók...
Focul Viu znamená "živý oheň". Na úhoru v sesuvném území tu tryská ze země zemní plyn, který sám od sebe hoří. Lokalita je živá a ohně se posunují. Kdysi jsem viděl fotky, kde byly hlavní plameny uprostřed ohrádky.
Zemní plyn obsahuje malou příměs fosforu, která způsobuje, že plyn na styku s kyslíkem hoří. Pokud plameny ulije silný déšť, nebo sfoukne silný vítr, vždycky se samy od sebe zapálí. V okolí jsou údajně další výrony zemního plynu, které ovšem nehoří a po zapálení časem zhasnou
Nejkrásnější pohled na plameny je po setmění.
A nejlepší jsou na dlouhý čas.
I vařit by se na tom dalo
Za tmy se objevily plamínky i tam, kde za světla nebyly vidět.
Fotil jsem tady dlouho a stejně to nenafotil tak jak by chtěl...
Su zvědavej, za jak dlouho oheň přeleze na druhou stranu zídky.
Modrá ohnivá mlha, ve skutečnosti běhala, tohle je kumulovaný na dlouhej čas
Na závěr video toho, jak plamínky běhaly. Proto se tomu asi říká Focul Viu, Živý plamen.
Cestou dál jsme navštívili klášter.
Domotat se k němu přes několik cigánovů nebylo jednoduchý
Mniši nám i rožli
Střih o někoik hodin a 150 km.
To není led, ale výkvěty soli u slaného potoka poblíže vsi Lopatari
Nachází se zde další geologický div: solný peň se solným krasem a průvodníma jevama jako slané potoky a řeka, slané studny.
Na téhle fotce je soli málo, jsou to spláchlé hlíny s krustičkou soli.
Krystaly nanicovatého nerostu, totiž halitu, jinak též soli kamenné
Boční rokle
Jsou v ní výchozy soli, která vytváří ostré solné škrapy
Jižní strana solného plata. Sůl zde není čistá a nebyla nikdy těžena
Krátká rokle končí úzkou puklinou, ze které funí průvan. Všude okolo je sůl.
zvrásněné vrstvičky soli
Ano, je to fotogenické
Na jihozápadní straně solného pně chybí těsnící hlinitý pokryv a tím pádem je tady aktivní kras se závrty, ponory, aktivním tokem a vývěrem. Něco podobnýho je nejblíž v Íránu...
Oproti starým fotkám je tady hodně patrná destrukce
Solná jehla
Škrapy ve výchozech soli
Solná jehla ještě jednou
Do těch závrtů radši nepadat, cesta ven by byla obtížná
Našel jsem legendární bezejmennou jeskyni s unikátní solnou výzdobou
Solné stalaktity jsou tvořené krystaly soli.
A jsou aktivní, navíc dorůstají podle krystalografických pravidel krychlové soustavy
Jako třeba tenhle dvakrát zalomený, který respektuje úhly oktaedru
Fotí se to překvapivě blbě
Křehká krása
Pokusy s protisvětlem
Bohužel se mi nepodařilo nafotit odlesk na plochách krystalů. Byly totiž hypopararelně srostlé.

Nechal jsem tady čelovku Zebra, budu se muset vrátit !
Do tohohle závrtu mě zakázali zafárat, že prej už je moc pozdě a musíme najít místi na spaní.
V kraji se dodnes těží ropa. Tohle čerpadlo vypadá těď mnohem líp než před 11 lety. Tehdy to byla malá ekologická katastrofa.
Možná to bude tím, že zde zainvestovala ÖMV a přinesla ssebou západní standardy...
Úkapy v jímce, to tady minule nebylo...
Cestou na Piclele Mari
Buď je to zatoulanej runovej kámen, nebo je to nějaká stará verze azbuky. Každopádně je to vytesaný v mušličkovém vápenci.
Sakra, před 11 lety pusrtina skoro bez lidí, dnes na úpatí kopce kemp a u lokality bouda s týpkem, co vybírá vlezný a dává pokyny co se smí a nesmí...  :(
Piclele Mari jsou jedna ze čtyř lokalit bahenních sopek. Nejbližší další ekvivalent najdete v Azerbajdžánu.
V zásade jde o to, že někde hluboko pod náma, asi tak 3-4km je v antiklinální pasti zachycené ložiko zemního plynu. Stropní izolátor ložiska je ale porušený zlomem směru zhruba S-J a plyn tak po puklinách uniká.
Cestou do nadloží probublává přes zvodnělou vrstvu a vodu vytlačuje. Horniny jsou málo zpevněné a směrem k povrchu se chovají spíš duktilně. Voda tlačená plynem je rozmývá a vytlačuje ssebou. Navíc z hornin vymývá sůl. Výsledek jsou čtyři lokality bahenních sopek. Kromě Piclele Mari existují ještě Piclele Mici a Vulcani noroiosii la Beciu (bahenní sopky u Beciu), jižněji nedaleko obce Berca jsou ještě La Fierbatori (něco jako Vařáky). Literatura uvádí ještě další dvě drobné lokality, ale ty se mě nepodařilo dohledat ani na leteckém snímku...
Slanomilná slaměnka.
Byl jsem přehlasovanej s tím, že všechny čtyři lokality prostě nebudou, prohlídnem si jenom Piclele Mari a La Fierbatori.

Bahno vytlačované bahenními sopkami se chová obdobně jako láva na opravdových sopkách. Nejdřív vyplňuje deprese ve starším reliéfu.
Na uschlém bahně se bělá vrstvička soli.
Celkový pohled na lokalitu
Aktivní bubláky se vyznačují pokryvem soli. Neaktivní mrtvé bubláky pomalu rozmývají deště.
Na bahnité hladině se může objevit i ropná pěna
Metanové bubliny. Ve složení plynů je tu i nemálo helia. Díky projektům jako CERN jeho cena vzrostla, takže se uvažuje o jeho oddělování z místního zemního plynu.
Bubliny se dají zapalovat. Metan krátce zahoří a zavoní.
Slanomilná rostlina nitránie roste v Rumunsku jenom tady. 

Už si nepamatuju jméno jiné slanomilné kytky, která rostla na skládce chemického odpadu v Chabařovicích. Ale když jsem četl posudek EIA vypracovaný před sanací skládky, tak tam byly zíněný tyhle lokality jako nejbližší přirozenej výskyt.
Rumunům stačí na selfíčko 10 minut, my to prolejzáme už nějaký dvě hodiny.
Lokalita sice ztratila kus svého kouzla, ale stejně se mi tady líbí...
Stáčecí uzel pod Piclele Mari, sem míří ropovody od ropných vrtů.
Malé klášterní intermezzo. Klášter byl v bědném stavu. Motiv zlého vikinga nechávajícího utopit křesťana se mi líbí :)
Střih, lokalita La Fierbatori. Dodnes si uchovala svéráznou syrovost...
...umocněnou tím, že středem vede cesta, ropovod a plynovod.
Viděl jsem kdysi fotky, na kterých to tady bublalo výrazně víc a kotle opravdu "vřely" metanovým bubláním. Aktivita výstupu plynů se evidentně mění v čase a roste po zemětřesení. Žádný větší tady dlouho nebylo...
Každopádně bubláků je tady míň než na Piclele Mari a jsou menší
Jsou tady i mikrobubláky, velký asi jako desetikoruna
Metan se dá zapálit
Díky jílovitějším horninám v okolí tady bahno netvoří kužele, ale takovou rozplizlou placku
Okraje lokality jsou rozčelněné hlubokými erozními rýhami
Soustředění aktivnch bubláků. Myslím, že jsme tady viděli všechno.
Kousek pod bahenníma sopkama se těží ropa.
Koník se kýve nahoru a dolů, opodál mají místní nějakou oslavu a grilujou si nějaký maso
Velký střih a jsme o 200 km jinde v horách Bodoc. Podle mapy jsem vybral slibnou lokalitu, kde měla být mofeta.
Díky tomu, že pršelo, tak tady nacházíme drobná jezírka s bublajícím oxidem uhličitým s příměsí sirovodíku
Na okrajích jezírek byla vysrážená síra
Podobnou lokalitu jsem viděl na Kamčatce
Mysleli jsme se jak jsme nezašili a pak takhle od svítání projely desítky aut, náklaďáků a povozů...
Hora Puturosu a její sirné sluje, kde hladinu směsi oxidu uhličitého a sirovodíku ukazuje neřetelná čára na stěně sluje. Hranice mezi životem a smrtí.
Takhle mám hlavu nad nevitelnou hladinou
Jeskyně Puturosu. Už v 19. století byly místní plyny používány pro kůru v plicním sanatoriu proti tuberkulóze. Má to logiku. Po vdechnutí do plic se sirovodík oxiduje na oxid siřičitý a vodu. Kyselý oxid siřičitý bakterie nemají rády...
Kdo četl Karpatské hry tak ví, že svíčka pod nezřetelnou žlutou čárou zhasne jako skouknuta satanášem. Zkouším to v praxi. Ty dvě buchty si léčej asi nějaký kožní nemoci. Prej je to zdravý, takže do smrti neumřou.
Plyny funí ze sluje dál, na konec se dá dohlédnout
Ale asi bych tam nelezl. Pod hladinou plynů sirovodík štípe do očí. Štola vyprodukuje přes 3000 m3 plynů denně.
Kousek vedle je jeskynš Timsoş. Stejné plyny, podobný trik se svíčkou...
Hlavu mám těsně nad hladinou plynů
O kousek vedle je slavný Ptačí hřbitov u Vražedné jeskyně. Vlhké úžlabí, kde se hromadí plyny, pod jeijichž neviditelnou hladinou číhá smrt.
Ochranáři to asi sbíraj. Našli jsme jenom mrtvého drozda. Na naučné ceduli vedle ale byla vyfocená i mrtvá sova.
Je tady plno mrtvách střevlíků a můr. Ptáci je přiletí sezobnout a už neodletí. Divoká kočka tady není, jdeme dál.
O kousek vedle je bublavá bažina s rašeliništěm.
Plyny maj docela průtok. Tak mě napadá, jestli by za to Rumunsko nemělo platit emisní povolenky... ;)
Od rosnatek červeno, skoro jako na Brdech
A už krájíme první kilometry severní částí pohoří Bodoc
Turistické značení zatím překvapivě dobré
Cesty taky
Když spíte pod širákem a nad ránem vás vzbudí komáři...
Byl nov, byla vidět i kometa.
Namažete se repelentem a jdete se dospat dřív než vyjde slunce :)
Jdeme hřebenovku pohoří Ciuc, čti Čuk
Tak trochu to připomíná Bílé Karpaty. Jednak tím, že je to flyš, je to podobně vysoký a všude tady kvetou kytky.
Louky plné vstavačů
Smála se, že fotím každej solnej krápník 3x, taď pobíhá po louce a fotí každou kytku  :)
Houby rostou, každej večer je kotlík vařenejch muchomůrek
Místy to bylo orientačně značně náročný a jednou jsme se ztratili i přes použití mapy, buzoly a map.cz. Kvalita značení silně poklesla.
Ráno moudřejší večera, vyčerpali jsme všechny špatné možnosti a našli značku.
Pžřed náma je Muntele Tomatul de Sus
Pase se tady hodně, jsem vyslán na salaš
Úspěch, tři kila brinzy. Okamžitě to o kus zmenšujem.
Věže mobilních operátorů tady taky dřív nebejvaly. Vpravo nejvyšší krpál v okolí, Vf. Viscolul, 1494 m.
Na hory se žene déšť, snažíme si pohnout a najít dobrej flek na stan.
Když se odněkud vrátím, tak su zpravidla obviněn, že jsme měli furt hezky, i když to často není pravda. Tady je důkaz: večerní mlha, ze které prší.
Pršelo celou noc, tady je ranní mlha ze které prší.
Kříž na hoře Paganilor. Ještě furt prší.
Naproti jsou hory Ghurghiu, sopečné karpatské pohoří.
Flyšové hřebeny pohoří Ciuc
Jedna západovka pro Indiána
Tohle další novinka co dřív nebejvala. Horské útulny. Dřevěné boudičky s palandama. V některých mapách jsou, v jiných ne. Je v nich čisto a sucho.
Interiér
Pokračujem hřebenem dál
Občas se ženou mlhy, to se pak člověku derou na rty slova "jdou, jdou mlhy bílý..." (kdo zná, ten ví)
Některé louky se pasou, jiné se kosí. To má za následek záplavu kytek.
Mezi nimi výrazný divoký gladiól, prý zvácný.
Dal by se ho natrhat pugét. A zase se derou na rty slova "...já do broušený karafy naleju vitriól..." (kdo zná, ten ví)
Koňská lebka, škoda že těžká, abych ji tahal ssebou
Příjemné vršky pohoří Ciuc, kde se les střídá s loukou, ta zase s lesem a pastvinou.
Občas na loukách stojí seník
Hospodářství na sedle Alagut. Za sedlem se hory už zvedají a rozkvetlých luk ubývá.
Ale zase tady pase.
A za tímhle sedlem už stoupáme na vápencový příkrov, který pokračuje až na Hašmaš.
Jezdí tady motorkáři, čtyřkolkáři a podobný offroudový hovada... Naštěstí jsme nikoho takovýho nepotkali.
Vršky. Nevím, zda jsme horopisně už na Hašmaši, nebo jestli to ještě není Čuk.
Prakovníci vpřed !
Po ostrém hřebeni k severu
Kdesi na jihu byla vidět i Vrancea
Hašmaš máme v mlze a víceméně to tak i zůstane
Blížíme se do národního parku
Takhle vypadají hřebeny okolo, asi trochu fouklo...
Na hranici parku jsem čekal ceduli se zákazem dejchání a vůbec všeho, a ono je tady jenom tohle...
Na hory se opět žene déšť
Zajímavost. Tu a tam jsou na pastvinách vyražené tyhle šachtice. Asi nějakej průzkum na nějaký laterity jako bauxit, nic jinýho v těch vápencích snad bejt nemůže...
Vrcholové partie a výhled z hory Hašmašul Mic
Pěkné skalky triasových vápenců
Hašmašul Mare
Pod náma je Moara Dracilor, žekl bych, že tudy asi vede aktivní zlom.
Piatra Singuratica, Osamělá skála. Dneska dál už nejdem.
Pokus s HDR
Moara Dracilor. Na chatě, která leží na druhé straně Piatra Singuratica nikdo není, takže se nekoná ani pivo, na které jsme se těšili.
Nájezd ovcí. Tiše jsme je pozorovali a nerušili. A divili se kolik toho sežerou.
Ráno pokračuje dál, hory jsou v mlze
Škoda, tady by se mohla dělat pěkná panoramata...
Virful Hašmašu Mare, 1792 m, nejvyšší bod našeho putování.
Reklama
Na chvilku se roztrhla mlha, takže je vidět Hašmašu Negru a Poaina Alba
Skály na Hašmašu Mare, možná je tam i obyvatelnej převis...
Na Poiana Alba je zase boudička. Skvělý místo, je tam hezky, voda kousek, ohniště... Dáváme jenom přestávku.
Přiblížili jsme se Bicazské soutěsce. Vpravo skála Suhardul Mic, vlevo dole Lacu Roşu, po deštích teda spíš Lacu Hnědu...
Obzoru kraluje pohoří Ceahlau (čti Čáhlau)
Romantické západovky
Vybral jsem flek na spaní podle pramene, kterej v některejch mapách je, a v jinejch není. Voda se objevovala na nesmyslným místě vysoko na hraně skal. Vůkol byly louky s úpolíny.
U nás je to prý vzácná kytka
Tady místy není pro úpolín kam šlápnout
Na vyhlídce podruhé
Mohutná skála Suhardul Mic, momentálně je tam natažená i ferata
Sestupujeme do průrvy Bicajel, takto přítoku Bicazu
Přítoky přítoku
výhledy
Kalný Bicajel celekm hučí
Mohutné obří hrnce
Nově zbudovaný most...
...s dost zajímavým zajištěním ve stylu "na Rumuna"...
Ale zase drží, aspoň zatím.
V Bicazské soutěsce
Sta metrů vysoké kolmé stěny
Turistický mumraj v soutěsce...
Zajímavost, starý silniční tunel, momentálně plný hoven
Piatra Altarului, Oltářní kámen. Na Chemikův převis nebyl čas, tak snad příště, no...
Neodolal jsem a zkouším si košilu
To je ona, později jsem zjistil, že made in India...
Lacu Roşu vzniklo po sesuvu v roce 1837 a zadržuje půl miliónu kubíků vody
V hospodě jsme se dobře najedli, popili a opouštíme turistický mumraje.
Chytl nás deštíček
Tohle je prosím turistická značka, vede přímo potokem. Veselé klopýtání po mokrých kamenech.
Na refugiul Licaş jsme nakonec nedošli a spali na sedle v lese, takže jenom fotíme jakéhosi baču.
Cesta je místy středně náročná
Polomy jsou čerstvé
Opravdu tudy ?
Před náma tady šel slušný medvídek
O kus dál další stopy, jiného, menšího...
Poslední kopec před náma, Vf. Prişca, 1524 m.
Rumun :)
Dělají se panoramata. Zde je Ceahlau, částečně zakrytý horou Chişhovoş
Na severním obzoru je pohoří Caliman, napravo jižní hřeben hor Bistriţei
Koná se i výhled na Hašmaš
Dole pod náma je město Gheorgeni. Většinově maďarské město s rumunskou a arménskou (!) menšinou.
Na flašky všude su v Rumunsku zvyklej, ale tohle je už poněkud drsný. Musel to být ale mejdan !  ...  :(
Teď už jdeme jenom dolů
Kaple svaté Anny a číkská vlajka místní maďarské menšiny
Jedeme vlakem do Baile Tuşnad
Cigánovy pod tratí
Před výstupem o několik set výškových metrů výš jsme se osvěžili pramenem Mikeš
Tak bacha !

(Pozor, medvědi !)
O pár kilometrů dál: medvědi na stopu.
Asi jedou jinam.

Podotýkám, že my jsme šli pěšky a mladí medvídci ta radši zahli do lesa.
Závěr vandru, nabližujem se Rumunskem na západ, objíždíme sedmihradské opevněné kostely. Tenhle je ve vsi Cinşor.
Opevněný kostel v Agniţi se opravuje
Německý hřitov ve vsi Alţina
Opevněný kostel ve vsi Hoşman má na bráně dokonce zachovalo padací mříž.
Na hřbitově za kostelem
Tenhle z oprvněných kostelů byl spatřený poslední a byl nejlepší !
I s krkavcem na makovici...
Závěrečnej mejdan před opuštěním Rumunska. Udělat si oheň na tom mokrým betonu nebyl úplně dobrej nápad. Jak se rozžhavil, tak praskal a betonové střepiny se zasekávaly do pečeného masa. Ale zas v tom byl vitamín kř! ...
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ) - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Rumunsko 2020 - vandr do pohoří Vrancea, Bodoc, Ciuc, Haşmaş a Giurgieu

Popis

Po letech jsme si opět zahráli Karpatské hry. Hra na hlad nám moc nešla, skoro každý večer jsme nacpali uvařenejma houbama. I když se Rumunsko mění a přibývá v něm zápachů, zákazů, cizinců, asfaltů atd., dají se pořád najít klidné, tiché a opuštěné kouty.

Období

červenec 2020

Statistiky

  • 319 fotek
  • 3 zobrazení
  • - zobrazení
  • 16 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Rumunsko 2020 - vandr do pohoří Vrancea, Bodoc, Ciuc, Haşmaş a Giurgieu
Komentáře Přidat